Diapozitivy versus projektor
Kdybyste ještě ke konci 90. let někomu vykládali, že analogový fotoaparát brzy přestane mít praktický význam, a že nemá smysl do vývoje kinofilmu a diapozitivů investovat ani korunu, jistě by vás považoval za pomatence. Ještě v roce 2001 jste běžně kupovali filmový svitek, navíjeli jej do fotoaparátu a diapozitivy z dovolené pak promítali na rodinné oslavě. Byla to svým způsobem jedinečná doba, nikde žádné scannery, žádné chytré telefony, výpočetní technika byla sice již připojená k Internetu, ale v omezené míře, navíc výkon tehdejších procesorů se rovnal sotva dvacetině těch současných. A digitální fotoaparát se teprve rodil na stolech vizionářů a konstruktérů, přičemž první nesmělé modely vás vyfotily s takovým rozlišením, že se tento pokus nedal brát vážně.
A tak promítání diapozitivů bylo stále jedním z nejpůsobivějších počinů, jak vnést atmosféru ze svých cest a koupání v moři alespoň ve vzpomínkách znovu do pohodlí obývacího pokoje.
Digitalizace
A jak šel čas, digitalizace se plíživým krokem vměstnala pod práh vašeho domu, zastrčila promítačku diáků do kouta, nadělila pod vánoční stromek digitální zrcadlovku a najednou se svět změnil. Promítačku nahradil digitální projektor zapojený ke stolnímu počítači, potažmo k notebooku, a dnes již i k chytrému telefonu. Jediné, co zůstalo, je projekční plátno.
Ale to podstatné, co se nezměnilo, jsou pocity z dovolené. Ty nádhernévzpomínky, které se k nám navrací pouze v podobě obtisku na stěně v pokoji, aby nám připomněly, že v naší mysli zůstávají věčně živoucí.
Opět si je promítáme na stěnu, opětovně sledujeme v teple obývacího pokoje, jak se pění mořská voda, jak se zvedlo hejno racků, a jak naše ratolesti pobíhají po pláži. Byli bychom totiž pošetilí tohle všechno zahodit jen proto, že se analogový svět mění na digitální. Zkrátka, mezi projektorem a diaprojektorem zas až takový principiální rozdíl není.