O slavných lidech většinou kolují různé fámy a zvěsti. Možná proto, aby jim to dodalo ještě větší díl popularity nebo proto, aby se pro nás „obyčejné smrtelníky“ stali více záhadnými. Možná právě z toho druhého důvodu kolovaly tajemné historky o slavném malíři Pablu Picassovi.
§ Když se roku 1881 narodil, byl okamžitě porodní bábou prohlášen za mrtvého.
§ V okamžiku, kdy porodní asistentka odchází, vstupuje do místnosti jeden z nedočkavých čekatelů na pokračovatele rodu.
§ Pokud by tak neučinil, svět by nepoznal geniálního malíře.
§ A to přesto, že strýček udělal něco, co by se mnohé mamince nelíbilo.
§ Vstoupil se zapálenou cigaretou a vyfoukl na malého Pabla kouř.
§ V ten okamžik se dítě rozkašlalo.
Okamžitý úspěch
Malířský talent Pabla Picassa se projevoval už od nejútlejšího dětství. Jeho otec tím byl nadšený. Byl totiž učitelem malířství. A ve chvíli, kdy třináctiletý chlapec dokončí otcův obraz, je všem jasné, že tu stojí talent, jaký se rodí jednou za sto let. Otec uzná, že už nemá hocha co učit a posílá ho na Akademii výtvarných umění do Barcelony.
· Zkoušky, které normálně trvají měsíc, složí Pablo za jediný den.
· A aby se nezdržoval, první dva roky přeskočí.
Brzy začne vystavovat svá první díla v Madridu. I tady jde vše závratnou rychlostí. Zatímco jeho kolegové netrpělivě čekají na uznání, on se dostává se svými díly do popředí. Jeho obraz „Chlapec s dýmkou“ je dokonce dva roky na žebříčku nejdražších obrazů světa. Kdo by si ale myslel, že si umělec peníze bude nechávat na horší časy, tak by se mýlil. Žije jako bohém a vše rozhází. Umělec má však nedobrou povahu.
– Chová se naprosto sebestředně, a zvláště ženám rád ubližuje.
– Nedobře smýšlí o každém člověku ve svém okolí.
– Podle něho jsou ostatní lidé pouhá zrnka prachu.
Toto mínění měl zřejmě i o svých nejbližších. Ti totiž na oplátku mluvili nedobře o něm.